Slíbila jsem, že vám každou neděli ukážu outfity. Je středa. Ta neděle byla tři dny zpátky, achjo. Tohle zase trochu nevyšlo. Ale musíte mi věřit, že toho mám fakt až nad hlavu a třeba tenhle článek píšu místo toho, abych se na zítřejší kondičky v autoškole naučila všechno, co mi za těch šest let neřízení vypadlo z hlavy. Což je asi tak jenom... úplně všechno. Tak mi držte pěsti a tady jsou ty slíbený looky!:)


#1 Kalhoty s vysokým pasem a crop top - za mě nejpohodlnější outfit na večerní Náplavku, ideálně přihodit džínovku a případně ještě dlouhej svetr do baťohu, aby nenastydly ledviny, hee. Fotka je focená ještě před začátkem experimentu, ale vzala jsem si to na sebe ještě jednou. Nebo dvakrát? Ehh... asi jen jednou.

#2 Outfit á la "Jedu odevzdat daňový přiznání na poslední chvíli a měla bych u toho vypadat aspoň trošku slušně, takže si k těm teplákům vezmu bílou košili". K tomu koženková bundička a hurá na úřady!

#3 Outfit "Mám kocovinu a je mi blbě, jdeme na celodenní akci, venku je hrozný horko, tak si na sebe vezmu svetr s dlouhým rukávem a těžkou pletenou sukni, protože to nedává vůbec žádnou logiku a budu mít ještě větší návaly". No a nakonec jsem ještě nastydla, protože se nám akce protáhla až do večerních hodin. Tohle nebyla šťastná volba.


#4 Můj nejoblíbenější look, kterej jsem vyplodila na poslední chvíli, když jsem se potřebovala oháknout na neformální meeting - z elegantních dlouhých šatů může být hned sukně, stačí si přes ně přehodit tričko a zavázat ho na uzel. Nebo košili. Nebo mikinu. Cokoliv. A byla zima, takže punčochy to jistily.

#5 Tepláky, košile, culík a Vansky. Nejlepší combo na celej den strávenej na poště. S džínovou bundou. Protože byla zima. Nečekaně. Zase.

#6 Včera jsem na další schůzku vytáhla sukni, která mě tak hrozně na fotkách rozšiřuje. Ale naživo je fakt pěkná! Nebo já nevim. Není? Jdu se zeptat Ondry. (Jo a kabelku jsem vzala klasicky tu černou přes rameno + džínovou bundičku, moc teda nechápu, proč jsem si ty outfity nefotila i s bundou, jsem lama.)

Teď si asi říkáte, jaktože je těch looků jen šest? Některý dny jsem byla od rána do večera zavřená doma se svým mastným culíkem v záplavě pětiset knížek, pětiset bublinkovejch obálek a nekonečnýho zoufalství. Ven jsem chodila zásadně v pyžamu, a to jen vedle do večerky pro zásoby matéčka a oreo sušenek. A takový outfity vidět nechcete, to mi věřte.
Do příštího dílu se polepším a budu chodit víc ven.
Nebo budu chodit do večerky, ale vždycky aspoň pěkně oháknutá, učesaná a namalovaná, jo?

Během experimentu jsem zatím nasbírala tyhle postřehy:
1. Sem tam si obléknu to samý jako před týdnem a není mi to blbý.
2. I kdybych ten experiment měla čtvrt roku, pořád se dají vymýšlet nový kombinace.
3. Spoustu věcí z mý 33 jsem neměla vůbec na sobě. Třeba sukně. Šaty. Protože je po většinu času hnusně.
4. Celou dobu jsem nosila jen tři páry bot. Hlavně Vansky a dvakrát Conversky. Baleríny jen jednou. Dva páry ještě čekají na svou chvíli. Která ani nemusí přijít, protože polobotky na mokrým chodníku kloužou a nenapadá mě jediná příležitost, kam by se mi teď hodily podpatky.
5. Jednou jsem trochu ujela. Na tohle focení jsem si vzala pruhovaný tričko z hromady "kdyby se vešlo do 33".
6. Zapomněla jsem na jeden ouftit a došlo mi to až teď, když mám celej článek dopsanej a hotovej. Šupsnu ho do další várky.

Co mi chybí:
- tričko s Jardou
- nějaká teplejší bunda (mrznu!)
- to pruhovaný tričko z focení
- obyčejný modrý džíny

Na nic dalšího si vlastně ani nevzpomínám, že bych měla nebo nosila. Asi je fakt možný bejt spoko s málem!
Sejde z očí, sejde z mysli:)
Co vy? Jak vám to jde? Co jste u sebe vypozorovali? A jaký outfit je za vás nej?

Poznámky pro mě:
1. vyčistit zrcadlo
2. uklidit si čurbes vedle postele
3. převlíknout peřiny
4. zatleskat tý dechberoucí kvalitě fotek z mobilu

Mějte krásný zbytek večera a já se zase přihlásím s novinkami!:)

OBLÉKÁM MINIMALISMUS /3
PRVNÍ OUTFITY


Tenhle si fotí každou kravinu na Instagram.
Tenhle každou tu kravinu na Instagramu sleduje, do hloubky ji zkoumá a rozebírá s ostatními.
Tenhle má vlasy barevný, je to určitě blázen. (Jo, já vim. Tohle jde za mnou.)
Tenhle má vlasy svoje, je s ním určitě nuda.
Tenhle je tak moc přírodní, až je to hnusný.
Tenhle má tak moc mejkapu, až je to hnusný.
Tenhle je moc hubenej.
Tenhle je moc tlustej.
Tenhle nosí drahý hadry, je to snob.
Tenhle nosí hadry ze sekáče, asi nemá prachy.
Tenhle podniká, takže krade.
Tenhle sedí v kanclu, takže nemá žádnej život.
Tenhle moc spěchá, žene se za ú-spěchem a všechno musí mít hned.
Tenhle je zase moc pomalej a všechno řeší až na poslední chvíli. (Ok, tohle taky.)
Tenhle to přehání s konzumem.
Tenhle to přehání s minimalismem. (Možná?)
Tenhle vychovává svý děti takhle.
Tenhle by je takhle nikdy nevychovával.
Tenhle říká všechno na plnou hubu.
Tenhle se bojí projevit svůj názor.
Tenhle se živí psaním, i když to není žádnej Hemingway. (No jooo, furt.)
Tenhle píše jako Hemingway, ale neumí svůj talent prodat.
Tenhle uznává lidi podle titulu.
Tenhle uznává lidi podle toho, kolik milionů vydělali... i bez toho titulu.
Tenhle uznává lidi podle toho, jací jsou uvnitř.
Tenhle neuznává lidi vůbec.
Tenhle žije.
Tenhle přežívá.
Tenhle předstírá, že žije, a přitom přežívá.
Tenhle předstírá, že přežívá, a přitom žije.
Tenhle si moc stěžuje.
Tenhle je moc sluníčkovej.
Tenhle...

Kolik času strávíme tím, že někoho odsoudíme jen na základě svý vlastní osobnosti, nálady, individuálních myšlenek, zkušeností a dojmů. A každej z nás měl minimálně jednou pocit, že způsob života, kterým žijeme my, je ten nejlepší a nejdokonalejší na světě.
Tak já vám něco řeknu.
Něco, co je fajn si občas připustit pro dobro všech:
Všichni jsme vyšinutý.
Já.
Ty.
I ty. 
A jo, ty taky!:)

VŠICHNI JSME VYŠINUTÝ


První díl výzvy #oblekamminimalismus měl úplně skvělý ohlasy a přidalo se ke mně cca 20 lidí - některé kočky jsou dokonce tak akční, že měly vytříděno dokonce ještě dřív, než já! To vám ukážu příště.:) Mám z toho neuvěřitelnou radost a děkuju za všechny zprávy, komentáře a e-maily.
A jak už jsem slíbila, dneska vám ukážu, jak jsem třídila já.
Respektive co mi zbylo.

- BOTY -
Třídění bot by mi kdykoliv jindy dělalo fakt velký problémy, ale tím, že teď posledních pár týdnů točím jenom Vansky a Conversky, vybrat pět párů byl docela luxus. K teniskám jsem teda přihodila polobotky (kdybych se chtěla cejtit pohodlně a rádoby elegantně zároveň), extra lehký kožený baleríny (kdybych se chtěla cejtit pohodlně a rádoby elegantně zároveň... a víc by se mi k outfitu hodila černá) a sandálky na širokým podpatku (protože na jehly se můžu vyvíteco).

Jo, a! Všichni se ptáte, co ty úžasný Birkeny, ty nosím na balkón, takže jsem si je chytře dala do kolonky "na doma" a jejich čas přijde až s letním šatníkem. Nebojte, nevyhodím je!:))


- KABELKY -
U kabelek to bylo taky jednoduchý - všude nosím malou Crossbody kabelku a knížku, pití nebo deštník beru do ruky. Když si potřebuju sbalit víc věcí, přijde na řadu můj milovanej Herschel (kterej by taky potřeboval vyčistit, jak tak koukám:D). Přidala jsem si k týhle silný dvojce psaníčko Matt & Nat, což je etická značka z Kanady, která používá recyklované materiály a veganskou kůži. Tenhle krásnej minimalistickej kousek půjde životem se mnou, to dá rozum.


- OBLEČENÍ -
Nejtěžší ze všeho bylo oblečení. Protože ač jsem si myslela, že těch věcí už tolik nemám, při limitu 33 kousků mi došlo, že toho mám sakra hodně. A že 33 je fakt sakra sakra sakra málo. SAKRA! Ale výzvy se mají přijímat a jde o prd, žejo. :)
Takovej malej tip - dávejte si bacha, jestli něco nemáte v koši na prádlo nebo rovnou v pračce, protože mně to třeba dost rozhodilo sandál a musela jsem si přetřídit i tu třiatřicítku. Eeeh.


Pro lepší přehlednost při třídění je fajn si určit několik různých komínků a každou věc do nich rozřadit. Dělejte to pocitově, první myšlenka bývá většinou ta správná. A žádný slitování!

Já si udělala tyto kategorie:

a) určitě jo
- základ pro 33, na kterém se budou měnit už jen detaily ve stylu "hmm tohle tričko si vyměním za tenhle top, protože se bude hodit k víc věcem"

b) kdyby bylo místo
- věci, který jsou moje srdcovky, ale do třiatřicítky by se mi už nevešly, takže budu sledovat, co z toho mi bude v průběhu dubna opravdu chybět a po experimentu si možná šatník o něco málo rozšířím

c) miluju, ale...
- není to moje
- bílá košile stačí jedna
- nejde to vyprat
- je to ožmolkovaný
- má to potivej materiál
- leze mi z toho zadek a odvahu vzít si to dostanu tak jednou za rok

d) určitě ne
- věci, který jsou mi malý/velký
- je to od bejvalýho
- tygrovaný legíny (ani na doma, Martino!)
- všechno, co jsem na sobě neměla víc jak rok

- ZBYTEK -
Hodně se mě ptáte, co do svý 33 počítám a nepočítám. Spodní prádlo, ponožky, punčochy, věci na cvičení, na doma a na spaní jsou za mě mimo. I tam jsem to však hodně protřídila a všechno mi to dohromady zabere jednu malou kolonku ve skříni. Doplňky taky nepočítám, mám jich málo. Hodinky například jen jedny, pásek taky, náhrdelníky většinou z domácí výroby, hodně mám akorát náušnic (cca 5 párů).

Vlevo věci na cvičení (kdyby náhodou:D), vpravo domácí věci a pyžama (protože já mezi tím kolikrát moc nerozlišuju... občas chodím v pyžamu i ven, ale nikomu to neříkejte).


- A CO TĚCH 33 KOUSKŮ? -
Je mi jasný, že tohle vás určitě zajímá úplně nejvíc. Tady jsou. :)
Berte v potaz, že jsem některé z nich vytahovala přímo z pračky (ne krávě z prdele, jak by řekla moje mamka :D), kam se zase pěkně rychle vrátí, ať můžu začít tuhle dubnovou výzvu s čistým štítem.


1) Koženková bunda - x let stará, hnusná, odrbaná, z čínskýho e-shopu, ale srdcovka
2) Džínová bunda - H.I.S ze sekáče, mám jí už od střední a je nejlepší
3) Dlouhý cardigan - je z Manga, strašně nepříjemnej umělej materiál, lepí se na něj každej chlup, po prvním vyprání se na něm udělaly žmolky, ale něco mě nutí ho pořád nosit
4) Džínová košile - tu mi dal Ondrův dědeček a já si na ní nažehlila záplaty, je fakt stará a skvělá, takovej ten kousek, kterej hodíte přes bílý tílko místo bundy a jdete na Náplavku
5) Kostkovaná košile - protože můj kluk má úplně stejnou a chceme je nosit jako doplněk k naší červený dodávce
6) Bílá košile - volná, variabilní a neuvěřitelně pohodlná, navíc od český značky Alchymi, je to láska a vyhrála boj bílých košil o přežití
7) Šedé šaty - úplně obyčejný a jednoduchý, ze sekáče, na zádech mají fajn výstřih
8) Dlouhé černé šaty - kdybych měla chuť být elegantní (rozuměj: ukrýt neoholený nohy), dva roky starý z Mango outletu
9) Šaty á la pytel - takovej ten kousek, do kterýho se zachumláte a ztratíte se v něm, má spadlý ramena, tak trochu asexuální a taky z Manga, ale líbí se mi


10) Batikovaná sukně - zase sekáč, má na boku rozparek a je to nejpohodlnější kousek na světě
11) Pruhovaná sukně - rozšiřuje mě, nic v ní neskryju, je nekvalitní a přetočil se mi na ní šev (Bershka, no), ale kupovala jsem jí kdysi se svým nejlepším kámošem a mám jí prostě ráda
12) Sukně se zipem - jeden z těch kousků, co vypadá hnusně na ramínku, ale na těle to jde, můžete si hrát se zipem a udělat rozparek, dva roky stará z H&Mka
13) Set topu a sukně - tady jsem trochu vyčůraná a dovolím si to brát jako jeden celek, protože k sobě patří, i když vypadají super i zvlášť, podědila jsem je po kamarádce (původně American Apparel)
14) Šedá bodycon sukně - upnutá a na tělo, pohodlná, taky x let stará, taky American Apparel
15) Dlouhá džínová sukně - za dvacku ze sekáče, je to taková ta dlouhá sukně do áčka, jaký nosily naše maminky v devadesátkách, nemůžu se jí nabažit
16) Cullotes kalhoty - vypadají jako sukně, ale jsou to kalhoty, nosím je fakt ráda, až si potykají s žehličkou, nemusely by být ani tak zmačkaný, Mango
17) Levisky po tátovi - ještě je čeká fáze děrování a drbání, aby měly ten správnej šmrnc


18) Body Girls Without Clothes - česká značka, nejjemnější materiál, jednoduchost, pohodlíčko, není co řešit
19) Tričko Acrasy Apparel - česká značka, dělaj jí fajn kluci a pohodáři se stejným pohledem na svět, takoví ti kamarádi skejťáci, který všichni chceme mít (tričko jsem vyměnila za knížku, hahah)
20) Body se spadlými rameny - adept na nejvíc nošený kousek za poslední rok
21) Baggy tepláky s koženkou - ty mi půjčila teď o víkendu mamka na doma, že je koupila v Lidlu a nenosí je, rovnou jsem v nich odjela do Prahy a zařadila si je do šatníku
22) Džíny s vysokým pasem - protože dělaj taaakhle dlouhý nohy a fakt pěknej zadek, navíc k nim můžete nosit crop topy aniž by vám koukal celej pupek
23) Crop top - ten už mám taky pár let, Topshop, dostala jsem ho kdysi za spolupráci a je to jedna z mála věcí, která mi vydržela z "blogový éry" dodnes
24) Bílý roláček - další adept na nejnošenější kousek, přivezla jsem si ho z Irska, jeho stav nasvědčuje tomu, že jde okamžitě zpátky do pračky, fakt se za tu fotku stydim
25) Černý tílko - za pár kaček ze sekáče, má zajímavě řešený záda a hodí se úplně ke všemu

25 kousků oblečení + 5 párů bot + 3 kabelky = krásných 33!

A ani to tak nebolelo! Jen trošku...
Za sebe můžu už teď říct, že ta vzdušná a čistá skříň je úplně super.
Teď je otázka, jak z toho udělám 30 originálních outfitů.
Tak já to jdu všechno dát do pucu a od prvního jedeme minimalismus.
Budu vám podávat pravidelně echo na mém Instagramu (hlavně v Instastories) a každou neděli (počínaje nedělí 9.4.) se přihlásím tady na blogu s každodenními outfity.
Hra začíná!:)

OBLÉKÁM MINIMALISMUS /2
MÝCH 33 KOUSKŮ


Teď jste sem přišli a asi si říkáte něco ve stylu: "Co tý holce zase hrabe."
A ta holka chvíli přemýšlela, jestli vám má vůbec něco vysvětlovat.
Jestli musí obhájit svůj krok, anebo to může udělat prostě jen tak a nechat lidi, ať si ty důvody domyslí sami.
Jenže několik z vás, a ani si netroufám říct kolik, je tu se mnou strašnou spoustu let. Přes půlku mýho života. Za svých let módní blogerky jsem vás viděla jako pouhé číslo, které se musí za každou cenu zvyšovat, ale pak jsme se potkali na ulici, na pikniku, na koncertě, v tramvaji, v kavárně, na festivalu. Moment překvapení, oboustranná nervozita, třas v rukou, pár náhodně zvolených slov a krátkých vět, obejmutí a rozloučení s tím, že se třeba zase někdy uvidíme, a třeba taky ne... To jsou ty situace, kdy mi dojde, že jsme kamarádi. Že existujete, jste lidi z masa a kostí, čtete moje slova, vnímáte je. A že i když si vzájemně nedlužíme vůbec nic, chci vám vysvětlit, proč jsem udělala tak velkej krok a spálila další most.

D blondývers mi přestal dávat smysl. Už delší dobu. Protože...
  • píšu česky
  • blonďatá jsem jen občas
  • když někomu řeknu, jak se jmenuje můj blog, musím diktovat písmenko po písmenku a stejně to 90 % lidí napíše blbě, což není samozřejmě jejich chyba, ale moje, a mě to nebaví a štve

Jeden z hlavních důvodů je možná i ten, že The Blondieverse mají všichni zafixovaný pod nálepkou módní blog. Někomu s názvem The Blondieverse se snadněji nabízí spolupráce. Co na tom, že už dávno v takových věcech nejedu, každý den mi v e-mailu přistane nabídka. Na nový telefon, na nové boty, na nové oblečení, na psí granule (wtf), na rozhovor, pozvánka na tuhle a tuhle akci, tenhle dá dva tisíce za článek a tamhleten zase pět tisíc.
V 99 % se jedná o odpad. O věci, bez kterých dokážu a hlavně chci žít.
Inkoustová tečka by mohla všechny tyhle honiče blogerek odradit.
Mohla by mě trochu odlišit od celý tý sféry světovejch názvů.
A klidně i ubrat pár těch followerů, protože mi na číslech nezáleží. Radši pár desítek lidí, kteří mě nechají nahlédnout do svého nitra, než stovky tisíc prázdných komentářů o ničem.
Protože tady už se nejede byznys.
Tady se bude psát.
Tečka:)

Protože miluju symboly, zkusím vám vysvětlit, co to pro mě znamená. Ale předem říkám, že se cítím stejně tak blbě, jako když se snažím někomu vysvětlit, co pro mě znamenají moje kérky. Tu hloubku vždycky uvidíte jen vy. Ostatním to může přijít hloupé.
Inkoust má pro mě dvojí symboliku - připomíná mi jak mou lásku ke psaní, tak i k tetování. Tohle jsou totiž jediný dvě věci, o kterých vím, že mi zůstanou na celý život.
A tečka? To je ta krásná minimalistická věc, kterou píšeme za větou. Jestli jí necháme dramaticky doznít, anebo budeme pokračovat dalším velkým písmenem, to už je na každém z nás...
Faktem je, že ráda dělám tečky.
Někdy i tlustý čáry,
Ale spíš ty tečky.

A i když mi spousta lidí říkala, ať nevymejšlím kraviny a zůstanu věrná svýmu blonďatýmu vesmíru, tomu brandu, kterej si už tolik let buduju, a taky vím, že se mezi vámi najde spousta odpůrců, tak já jsem prostě tvrdohlavej býk a stejně vždycky všechno udělám po svým. I kdyby za mnou stál jen jeden jedinej člověk. (A navíc, brandy mám ráda jen v tekutý podobě...)

Blonďatý vesmír byla zábava.
Ne závazek na celý život.
Proto Inkoustová tečka.

P.S. Obrovský dík patří mý lásce, mátovýmu vlkovi. Mohl nad vším jen mávnout rukou a ťukat si na čelo, proč ta jeho holka tak moc hrotí takovou blbost jako je blog, když máme okolo sebe spoustu mnohem důležitějších starostí, které je třeba řešit a vyřešit. Neshodil mě. Místo toho se ke mně posadil a dlouhý hodiny jsme si spolu o všem povídali, kreslili myšlenkový mapy, psali spontánní nápady a přemýšleli, jak skloubit všechno to, co dělám a zároveň se nelimitovat žádnou nálepkou, která by mi určovala, jaká musím být i za deset let, aby mi ten název dával smysl. Když jsme se celí šťastní dostali až k inkoustové tečce a začali googlit, jestli jsou všechny domény, Instagramy a mejly volný, našli jsme stejnojmenný song od Olympicu z roku 1988. Takže odteď, kdykoliv jej uslyšíte, vzpomenete si na mě. A kdykoliv mrknete na můj blog, vzpomenete si na jednu krásnou českou kapelu...
A kdykoliv se na něj mrknu já, uvědomím si, že jsou lidé, kteří mě podporují ve všem, co udělám.
Není jich moc.
Ale jsou.

INKOUSTOVÁ TEČKA


Velkou část svýho života jsem byla zahleděná do sebe.
Teď jsem zahleděná do všeho okolo. Hlavně do baráků. Ach, ty baráky.
Říct dvacetiletý Martině Bechyňový, že si bude jednou neskutečně užívat pohled na tak nudnou věc, jako je dům, ťukala by si na čelo a pak by si šla zlepšit náladu nákupem nový kabelky, bot na podpatku, nebo co já vím, co by moje historický já udělalo, ale rozhodně by to ta holka jedna marnivá nechápala.
Koukat do výloh na nový kolekce nebo do mobilu na Instáč, to jo.
Ale na baráky?
Proč?

Vybavilo se mi, jak jsme se nedávno smáli s jedním známým. On totiž na dovolených hrozně rád fotí kameny a odůvodňuje to slovy, že je přece každej úplně jinej. V detailech. Tenhle má zajímavou barvu. Tenhle má zvláštní žilky. Tenhle dost divnej tvar. Kameny jsou skvělý.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám taky takovou podobnou zvláštnost.
Fotím baráky.
A nebejvá to jenom rychlej cvak a hotovo, jdeme dál. Kolikrát prostě stojím a čumím. A lidi chodí okolo a čumí, na co to ta divná holka tak čumí, a když zjistí, že nečumí na nic zajímavýho, tak čumět přestanou a jdou si dál za svými osudy.

To mě na tom baví asi nejvíc.
Ty věci, který jsou zajímavý jen pro mě.
Ty věci, který mám uvnitř.
Ty věci, který mi nikdo nemůže vykoukat, zhanit ani vzít.
Tak jako ty kameny.

Malý, velký, živý, opuštěný, depresivní, veselý, tmavý, pastelový, starý, nový, cihlový, skleněný, secesní, komunistický, čistý, počmáraný, s pěknejma i s hnusnejma sochama...
Ať si myslí kdo chce co chce.
Miluju je.
Všechny.
Ty moje baráky.

P. S. Jestli se takhle při pátečním večeru hodně nudíte, zkuste na fotkách najít ceduli PIZZA a igelitovej pytlík. První z vás nevyhrává nic, ale může mít alespoň dobrej pocit z kvalitního způsobu prokrastinace. Ty věci úplně k ničemu vás kolikrát inspirujou k něčemu mnohem většímu. A třeba taky ne, no.


Praha - Berlín - Dublin - Howth - Fuerteventura

GRANDIÓZNÍ BARÁKOVÝ ČUMENDO


Vy víte, že přičichávám k minimalismu a ráda jej míchám do všech možných aspektů svého života. Už i v té módě se docela krotím, ale přesto, že se má původní několikametrová vestavěná skříň s obrovským botníkem zmenšila na malou klasickou, ve které mám úplně všechno, pořád mám pocit, že mám těch věcí mnohem víc, než dokážu unosit. A hlavně mnohem víc, než reálně potřebuju. Proto jsem se rozhodla zkusit malý experiment: Dá se přežít s pouhými 33 kousky oblečení?

Když trochu zapátráte na internetu, všude se dozvíte jak si správně vytřídit skříň, jaké kousky si v ní nechat a jaké naopak poslat dál. Problém je v tom, že se většinou jedná o prázdná slova z klávesnic lidí, kteří se rozhodli chytit aktuálního trendu a napsat o něm. Jenže mě vždycky bavila spíš praxe, než teorie. Proto to zkusím pojmout celé úplně jinak. Chci tenhle projekt žít, přijmout jej jako výzvu a podat vám jen takové informace, které si zakusím na vlastní kůži. A úplně nejlépe do toho zapojit i vás.

Začneme zlehka tím, že si řekneme, co to vlastně ten capsule wardrobe je, v dalším dílu si ho společně krok za krokem vytvoříme a potom budeme sledovat, jak to jde anebo nejde. Po dobu jednoho měsíce se vám budu každý týden hlásit s outfity, postřehy a myšlenkami. A nakonec si to všechno shrneme.

Co je to tedy ten capsule wardrobe?
Capsule wardrobe je ve zkratce minimalistický šatník složený z několika věcí, které se k sobě vzájemně hodí, snadno se kombinují a zároveň utváří váš vlastní osobitý styl. Většinou se jedná o 20-50 kousků. Někdo do svého capsule wardrobe počítá všechno včetně doplňků a šperků, někdo jiný zase pouze oblečení, kabelky a boty – to bude přesně můj případ.

Je důležité si uvědomit jednu věc: Žádná pevně stanovená pravidla neexistují. Vše si určujete vy. Obecně se však doporučuje vytvořit si několik menších šatníků, a to ideálně tak, aby vám vyšel na každé roční období jeden. Tedy čtyři minimalistické šatníky, které pravidelně střídáte. Protože kožich by vám v létě zbytečně zabíral místo ve skříni a crop topy na zimu se také nezdají jako úplně fajn nápad.

Otázka, která se přímo nabízí: PROČ?
A já odpovím: Proč ne? :)

Zkusíme si něco naprosto nového, zvláštního a v každém případě obohacujícího. Svého oblečení se ze začátku vůbec nemusíte zbavovat, stačí jej na měsíc ukrýt do krabice a počkat, jak se to všechno vymňoukne.
Třeba zjistíte, že to není váš šálek kávy, a třeba si naopak uvědomíte, že vám váš nový šatník šetří nejen peníze, ale i prostor ve skříni a hlavně čas, který běžně trávíte trápením, že zase nemáte co na sebe.
V každém případě není co ztratit.

3 důvody, proč zkusit minimalistický šatník:

  1. Přestanete utrácet za věci, které potom neunosíte
  2. Vytvoříte si svůj vlastní jedinečný styl
  3. Uvědomíte si, co je pro vás v životě skutečně důležité

Jdete do toho se mnou? Tak mi to ukažte!
Stačí přidat na Instagram fotku s hashtagem #oblekamminimalismus. Může to být váš oblíbený kousek oblečení, šatník a průběh třídění, váš dnešní outfit, zajímavý detail, momentální myšlenka, cokoliv vás k tomuto tématu napadne. Budeme se tak po celou dobu experimentu vzájemně inspirovat a ty nejzajímavější příspěvky zveřejním.

Nebude to moje výzva.
Bude to naše výzva.
Celý duben.
Dáme to?:)

Chcete zjistit víc?

OBLÉKÁM MINIMALISMUS /1
ZAČÍNÁME S CAPSULE WARDROBE

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.