O MNĚ


Holka, co se pořád hledá. Nejsem někdo ani nikdo. Jsem prostě jen člověk.
A tak trochu každý, kým chci být. Blogerka, kreslířka, pisálek, návrhářka tetování a copywriter na volné noze.
Kreativní duše, která občas miluje tvořit a občas prostě jen být.

Všechny ty zákazy a příkazy, který jsem celej život dodržovala ve školách, vztazích a zaměstnání, se najednou rozpadly jako tři roky nepraný trenky. Prostě tu nejsou, zdi jsou zbořený. A tak si žiju tak, aby to dělalo radost nejen mně, ale i lidem okolo. Proto se světem už několik let sdílím svou cestu na svém (kdysi módním, dnes už ryze osobním) blogu. Dlouho jsem ho psala pro radost, pak pro byznys... a teď zase pro radost, v čemž hodlám pokračovat ještě tak třicet let.

Už od malička jsem chtěla tvořit a žít tak nějak umělecky, ale paradoxně jsem smysl mýho života viděla ve sbírání dobrejch známek, vysvědčení, titulů. To mě po bakaláři přešlo, a tak jsem nastoupila do velký firmy jako copywriterka - tam jsem vydržela něco málo přes rok. Asi by se slušelo říct, že jsem do té doby pracovala v hotelech, na recepcích, jako servírka, a tohle byl obrovskej skok nahoru. Jenže když jsem většinu toho roku proseděla v kanclu a nic moc nezažila, došlo mi, co nechci dělat - sedět v kanclu. Chci vidět výsledky mý práce, vaše rozzářený obličeje, povídat si s vámi, vyměňovat zkušenosti, číst vaše recenze na knížku nebo na návrhy a občas se prostě jenom schovat s čajem a knihou do pelechu a nevnímat svět. Chci žít venku, ne uvnitř nějaký uměle vytvořený bubliny.

Jo, a taky jsem byla nějakou dobu profesionální blogerka. To je ta vyladěná holka na podpatcích, co má každej týden nový boty, všechno dostává zadarmo, žene se za úspěchem, žije v silně konkurenčním světě a obklopuje se slavnými lidmi, který ve skutečnosti nepotřebuje. Tak z toho světa jsem nakonec utekla, z čistě morálních i osobních důvodů.

Tuhle zajímavou změnu myšlení, chuť podnikat něco novýho a sílu dát výpověď v práci mi dodalo právě vydání mé první knihy Minimalismus. Psala jsem jí měsíc, finální úpravy jsme sfoukli za víkend... A najednou jí lidé drželi v ruce, psali mi, volali, označovali mě v příspěvcích, sdíleli a citovali jednotlivé pasáže. Všechno mi zase začalo dávat smysl.
Tohle je cesta.
Půjdete jí se mnou?:)

S láskou Martina

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.