JEDNA PARTY ČTYŘMA OČIMA



Že maj chlap a ženská rozdílný vnímání světa, prostoru a času, to jsem tak nějak tušila. Ale i tak mě trochu udivuje, že se jeho verze příběhu často vůbec neshoduje s tou mojí.

Tak třeba když jsme šli jednou pařit. Jako kdyby každej z nás prožil úplně jinej večer.

Moje vzpomínky:

Usrkávám gin tonic a cejtim se jako bohyně.
Jdu doprostřed parketu a vedu si svýho prince za ruku. Hodim sexy taneček, aby viděl, že i v dlouhodobým vztahu, kdy si nejvíc libuju v teplákách a mastným drdolu, se umím pěkně oháknout a jsem pořád přitažlivá. Cítím pohledy kluků i holek a je to super.
Jak se říká, v nejlepším je třeba přestat, a tak po pár hodinách skvělý zábavy zamíříme domů.
Voláme si taxík, já udržuju společenskou konverzaci ve voze a následně panu taxikáři velkoryse zaplatím. Samozřejmě nezapomenu na tučný dýško.
To je zvláštní, ani nejsem moc opilá.
Ondra si chce ještě koupit pizzu. Mastnou pizzu ve tři ráno? No fuj, čuně. Ale tak fajn.
Zatímco čekáme na jeho pizzu, padá na mě únava, takže si od něj beru klíče od bytu a říkám, že mě najde v posteli.
Stejně nechápu, že nemohl počkat na snídani.
Pečlivě se odlíčím a následně se ukládám ke spánku.
Probouzím se krásná a fresh.
Sice jsem myslela, že má bejt sobota a ona je neděle, a taky moc nepobírám, proč mám tak propocenou bundu, ale jinak je všechno v naprostým pořádku.

Jeho vzpomínky:

Má v sobě pátej gin tonic a ani si nevšimla, že jí už hodinu do skleničky čepuju vodu na pánskejch záchodech. Průser.
Chce jít tančit, a do prčic. Svíjí se jak had zasaženej bleskem a každejch pět minut se jí podlamujou podpatky. Všichni na nás čuměj, fakt skvělý.
Pití si chtěla objednat v šatně. A dost. Čas jít domů.
Pěšky to nedáme a MHDčko nepřipadá v úvahu. Volám taxi. Celou cestu otravuje chudáka řidiče, ptá se ho na blbosti a vypráví zvláštní historky. Snaží se ho překecat, jestli nám to nechá za stovku. Trochu se stydim.
Jdeme kolem bistra a ona chce pizzu. Ve tři ráno. Hmm, asi jí vyhládlo. Třeba jí to trochu probere. A aspoň jí potom nebude tak blbě. Tak jo.
Uvnitř bistra při pohledu na žampion okamžitě zezelená a vezme mi klíče, že počká doma.
Po patnácti minutách jdu s pizzou do baráku a nacházím jí u dveří. Na zemi. Nojo, opileckej vypínač. Je docela roztomilá, když spí. (Ok, takhle to úplně neřekl.)
Snažím se jí zvednout, což se mi i podaří, než se sesune zpátky k zemi a flákne se hlavou o futra. Dvakrát.
Vší silou jí odtáhnu do postele a jediný, na co se zmůžu, je sundat jí boty. Ostatní musí zůstat tak, jak je. Bohužel.
Chrápe celou sobotu. V šatech a kožený bundě.
Trošku smrdí.

Těžko říct, jak to vlastně všechno bylo.
¯\_(ツ)_/¯

(vyhrabáno z archivu 12. prosince 2016)

1 komentář

  1. Už na začiatku mi to bolo povedomé a vedela som, že už som to čítala :D

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.