NESNESITELNÁ TĚŽKOST PARALELNÍCH SVĚTŮ


Už dlouho si říkám, že bych mohla zase něco napsat. Mám tu 127 rozepsaných článků a když si je tak zpětně pročítám, přijdou mi vlastně docela hloupý. Carrie v Sexu ve městě taky psala o hroznejch kravinách a stejně to lidi žrali, tak jsem si řekla, že to prubnu, i když teď horko těžko hledám v jakýchkoliv svých slovech (a tvorbě celkově) smysl. Kamarádka mi na to řekla, že to je jasná podzimní depka, jenže ta moje začala už v létě a až teď cítím, jak se pouští. Velice pomalu a velice nejistě. Nebo ok - já pevně doufám, že se pouští. "Buď v klidu, to je první dospělácká krize, za rok nebo dva tě to přejde," jsou přesně ta slova, která (ne)chcete slyšet z úst svých starších přátel.

Poslední dobou až moc často přemýšlím nad paralelními světy. Nad tím, jakým směrem by se můj život ubíral... kdybych se nenechala ovlivnit a šla studovat svojí vysněnou uměleckou školu, kdybych v určitých situacích místo "ano" řekla "ne" a místo "ne" naopak "ano". Kdybych zůstala na vesnici, vzala si svýho prvního kluka, měla třeba ve dvaceti dítě. Kdybych neodjela pracovat do Řecka. Kdybych neodešla do Prahy. Kdybych se neodhodlala napsat knížku. Kdybych...

A není to ani trochu o tom, že bych chtěla něco měnit anebo se necítila spokojená tam, kde právě jsem. Vím, že tahle cesta je ta správná a není jediná věc, kterou bych zpětně udělala jinak, prožila bych si znovu dokonce i to špatný, jen protože vím, že právě ty blbý věci mě utvořily jako celek. Jen ta zvědavost a fascinace něčím, co se nemůžu nikdy dozvědět.
Prahnu po odpovědích na nevyřčené otázky.

Jasně, z koukání na Červenýho trpaslíka a Ricka a Mortyho vím, že se v paralelních vesmírech zákonitě něco posere, , ale neděsí vás trochu fakt, že i tak blbě malicherný rozhodnutí jako jestli dneska půjdete pěšky nebo počkáte na tramvaj vám může obrátit život vzhůru nohama?

Svět, ve kterém pan Božský není kretén. Nepotkat se. Nepoznat se. Nesejít se. Nerozejít se. Občas stačí jediný pohled, dotek, slovo... a všechno je jinak.

Není to film. Nemůžete se vracet do pasáží, u kterých pláčeme štěstím a zakrývat oči při děsivých scénách.
Všechno jedeme naostro. Na zkoušky není čas. Přetáčet se nedá.
Kamera, klapka, žijem.
Nazdar.
Čau.
Život.

15 komentářů

  1. Tvé články mi chyběly Marti. Jde z nich cítit, že jsou psány od srdce. A vždycky se v některé části nebo i v nich celých najdu <3

    OdpovědětVymazat
  2. Zdá se mi to, nebo jsi po rozchodu s Ondrou dost upustila od svýho tisíckrát propagovanýho minimalistickýho životního stylu? Neber to jako rýpání, ale tvoje cesta k minimalismu mě hodně inspirovala, a když po tý sérii článků na téma "33 kousků v šatníku" vidím každej tejden něco novýho, nerozumím tomu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc díky za komentář. :) Řekla bych, že se ti to jen zdá. Minimalismus pro mě neznamená, že už si nikdy nekoupím nic nového. Jen se neunáhluju, nedělám nálety na slevy a každý nákup si pořádně rozmyslím. Nepořizuju si kraviny, o kterých vím, že je neunosím. Takže třeba zimní boty, vansky a batoh (což jsou věci, který jsem si před Vánoci koupila) jsou pro mě dobrá investice. Šatník pravidelně třídím a většinu outfitů, co nosím, tvoří hadry ze sekáče. Na tom se nic nezměnilo a nezmění. :) Jediná věc, kde se mi minimalismus ani trochu nedaří uplatnit, jsou knížky. :D

      Vymazat
    2. Moc díky za upřímnou a neuraženou odpověď, jeden z mnoha důvodů, proč se sem pořád vracím :)
      Naprosto rozumím tvýmu přístupu, v záplavě blogerek s hadrama z čínskejch eshopů je to příjemná změna. Jak píšu, zamrzelo mě to hlavně kvůli tomu, že jsem se těšila na kombinace z ultra minimalistickýho šatníku :D A moc se přimlouvám za další článek v takovým duchu, ať už kombinace, filozofie nebo suistanable značky <3 (i když chápu, že příspěvky se nedají psát na povel... :D )

      Vymazat
  3. Presne včera som na teba myslela! Teda, myslím na teba často, pretože tvoje slová veľmi ovplyvňujú môj život. Mám ich rada, mám teba rada, posúvajú ma vpred a občas uvedú na správnu cestu. Keď som čítala tvoju knihu, mala som pocit, že je o mne, nie vo všetkých smeroch, prirodzene, ale v mnohých veciach som sa našla v tvojom mladšom ja, keďže bolo v mojom terajšom veku a zároveň, keď sledujem tvoje terajšie ja, tak som si celý čas hovorila, že verím, že raz dospejem do takého človeka, ako si teraz. S čistou hlavou a takou ľahkosťou voči dnešnému uponáhľanému svetu. No späť k veci :D Včera som na teba myslela o čosi viac, a pozerala aj tuto na blog aj sociálne siete, že o tebe teraz málo počujem, a aha ho tu. Dnes si tu.:)) Mrzí ma ale, že v nie celkom dobrom naladení, ale taký je život všakže? Musíme sa cez mnoho vecí preniesť a pokračovať ďalej, inak to nejde. Ja ti veľmi prajem, aby ťa taká melancholická nálada, čo najskôr opustila a bola si späť s tvojim krásnym smiechom na instastories!:)

    Inak, nedá mi to nepozastaviť sa nad komentárom nado mnou. Väčšinou, keď si čítam komentáre na tvojom blogu, tak sú pozitívne a tento ma trochu zarazil. Je síce pravda, že už od teba nepočuť tak veľa o minimalizme, no to je asi aj preto, že tu ani nie si, takže mi to príde celkom vtipné a teda, neviem ako daný človek usúdil, že máš každý týždeň niečo nové.:D A rozchod vie predsa zmeniť človeka, nie je to také jednoduché...Neviem či to tu celé dáva zmysel, nerada po sebe čítam, radšej idem naostro, takže mierim k tomu, že musíš byť hlavne ty vo svojom vnútri šťastná a spokojná, o nič iné nejde. Maj sa pekne, držím palce!♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, to je milý! :) Nooo, takhle - já jsem tenhle článek měla už nějaký ten pátek napsanej a páteční tequila dýchánek mě nějak donutil kliknout na "zveřejnit"... takže v sobotu jsem byla trochu překvapená, ale co už, evidentně jsem se sebou i v lehce podnapilém stavu souhlasila. :D Je to teda spíš odraz mýho o něco mladšího já a směs myšlenek, který se mi honily hlavou pár týdnů/měsíců zpátky. Ale "co by kdyby" mě fascinovalo vždycky, to se asi nikdy nezmění. :)) Měj se krásně! A děkuju za přízeň, vážím si toho. ♥ Dost teď na blog kašlu a hlídám si víc soukromí, jen co je pravda... a upřímně si to docela užívám. :)

      Vymazat
  4. Lily - každej tejden něco novýho jsem možná nadnesla, ale Marťu nesleduju jenom tady, ale i na fb a hlavně insta - a protože jsem se těšila na inspiraci kombinování minimalistickýho šatníku, kterej nám tu v několika článcích představila, nedalo mi to nepozastavit se nad tím, že už od toho ve svých outfitech dost ustoupila.
    Vím, že se člověk (nejen díky rozchodu) mění a vyvíjí, ale připadalo mi, že se Martina v minimalismu dost našla, proto mě zarazilo - a upřímně řečeno i zamrzelo - že ji to po rozchodu tak rychle pustilo.

    OdpovědětVymazat
  5. Paralelní světy, minulé chyby i úspěchy rozebrané elektronickou tužkou a na misce vah, to je moje oblíbená kratochvíle... Jenže všeho moc škodí a je lepší se soustředit na přítomnost a dopředu :-) Vždycky když dělám nějaké rozhodnutí, prostě doufám, že je to to nejlepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s tebou. A věřím, že tomu tak je - že každý rozhodnutí je v tu chvíli to nejlepší. :)

      Vymazat
  6. Právě řeším stejnou otázku a sama se poslední dobou ptám, co chci dělat až budu velká, jenže už velká jsem a nevím pořád jestli chci dělat to, co dělám nebo nechci a nebo vlastně nechci a zároveň chci, všechno je hrozně paralelní.. .děkuju a piš víc :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky! Tuto krizi zrovna také prožívám..a nechápu ji. Vždycky je fajn si přečíst, že v tom nejsem sama.
    Jsem věčně nešťastná, v ničem nevidím smysl, chtěla bych se raději živit tím, než tím, co jsem si kdysi vybrala, mám pocit že na nic nemám talent.....druhý den si to v hlavě ale zase pěkně srovnám, uvědomím si, že je vlastně všechno ok a že mi vše jde přesně tak, jak má, ale hodně rychle do toho depkaření zase sklouznu...už víceméně rok pořád dokolečka. Prý krize prvního roku po vysoké... Řekla jsem si ale, že tenhle rok prostě chtě nechtě nastane změna, a já tomu pevně věřím a taky už konečně cítím, že mě to pomalu opouští.. :) Podle mě jsou tyhle krize často opravdu jen v nás a v našem nastavení mindsetu vůči okolí, v tom kým/čím se zrovna obklopujeme..

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělej článek, sama občas mám tápavou a nechápu sebe ani své okolí!

    Každopádně se fakt moc dobře čteš! :-)

    https://cakovamichelle.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Přesně tuto krizi mám teď taky. Rozhoduji se jestli zůstat na výšce, která mě vůbec nebaví, a nebo... nevím co. Mám takovou krizi, že mi přijde, že v ničem nejsem dobrá, nic mi nejde... Ale v hloubi duše pořád vím, že to tak nemůže být. Dost se teď snažím meditovat, poznat trochu ten "vnitřní pohled"... Pracuji už dlouho v jednom programu, abych rozjela jeden projekt, ale je to hodně zdlouhavé, tím pádem občas hodně demotivující, nevím jestli se dříve učit na zkoušky a nebo v tom softwaru a chuť na cokoliv dělat není žádná :D. Titul Ing. v podstatě nepotřebuju, doteď nechápu, že jsem Bc., nikdy to nebyl můj cíl, bohužel nejsem vůbec cílevědomá tak co je sakra můj cíl? Tolik koníčků, a přesto si ani z jednoho nedokážu najít práci?
    Kdybych nešla tehdy na tu střední, na kterou jsem šla... Kdybych si vybrala úplně jiný obor na výšce...
    No jo. Kdybychom...
    Přeju Všem, co prožívají stejnou krizi, ať najdou brzy uspokojení v duši :)
    Po takovém období přece přijde i to dobré. /jediné, co mě momentálně uklidňuje :D/ ps. cvičte jógu, nejlepší odreagovačka na světě! a nebo taky pijte víno, já dnes zvolila obě možnosti :D

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.