LÍPNI MI NA ČELO ETIKETU A TŘEBA JI JEDNOU SPOLEČNĚ ODLEPÍME


Celej svůj život zbrojím proti etiketám, nálepkám a škatulkám.
Je to taková moje sebeobrana. Protože jsem si nikdy nedokázala vybrat jednu jedinou. Nevím, kam patřit, kam se zařadit, kdo bejt. Vím, že nikam patřit nechci. Ale asi bych měla. Ale nechci. A pak mi taky přijde dost nefér zjednodušovat a kategorizovat osobnost jen na základě jednoho charakteristickýho rysu, podle kterýho se jí zrovna rozhodnu vyzdvihnout nebo odsoudit. Kdo udělá jednu dobrou věc, hned nemusí být horkým kandidátem na novodobou Matku Terezu. Kdo jednou něco posere, hned nemusí být idiot.
Nebo se pletu?

Svět, který dává nálepky a řadí do škatulek mě unavuje.
Jenže přesně v tom světě žijeme a ono to dává docela smysl.
Věta on je spisovatel vám řekne mnohem víc, než on je prostě jen člověk.
Nálepky nám dávají moc někoho popsat jediným krátkým slůvkem.
Hlavní problém tkví podle mě v tom, že s nimi neumíme pracovat.
Rozdáváme je každému a všemu na potkání, naprosto bez rozmyslu, kolikrát dost impulzivně.
Prostě jen tak, jako kdybychom měli v ruce přístroj na cenovky a nevyčerpatelnou zásobu lepících papírků.
Zdá se, že nálepky a předsudky mají mnoho společného.

Většinu života jsem prožila na vesnici, nepřipadám si jako buran. Hraju Heroes III, umím si nakódovat web, znám nazpaměť Červenýho trpaslíka a rozumím si s ajťáky. Nerd? Neřekla bych. Dokážu se slušně oblíknout a hezky nalíčit, ale to neznamená, že občas nesedím doma s umaštěným drdolem v teplákách a nesním na posezení dvě pizzy. Přesto mám u někoho nálepku pipina. Nosím kostkovaný košile a piju aeropress, fakt bych se nenazvala hipsterem. Občas se tvářím nepříjemně nebo mám špatnou náladu, ale to ze mě nedělá namyšlenou krávu. Jindy bych nejradši zlíbala celej svět a usmívám se jak měsíček na hnoji. "Je sluníčková," řekli by. Snažím se vnímat okolí a sem tam někomu pomoct. Jsem zachránce světa? Asi ani ne. Protože pak přijdou dny, kdy nevnímám vůbec nic a nemyslím si, že bych si zasloužila titul sobec. V jednom vztahu jsem zažila násilí - nepřipadám si jako oběť. Z toho vztahu jsem utekla, nebudu si říkat hrdinka. Chodím s o šest let starším šéfredaktorem a nejsem zlatokopka. Cítím se spíš jako umělec, ale kdybych šla žádat do banky o hypotéku, nalepím si podnikatelku. Přestala jsem jíst maso, vajíčka a sýry, a než jsem si stihla plácnout na čelo vegan, už jsem se k těm sýrům a vajíčkům vrátila. Pár měsíců zpátky jsem si sejmula nálepku blogerka, protože jsem se za ní styděla. Proč? Taky už vlastně nevím. Asi protože lidi mají zakořeněný, že jsou blogerky hloupý. Protože stereotypy. V business světě jsem si vybrala profesní etiketu copywriter, ale nejradši bych byla úplně všechno a jindy zase nic. Co když mě přestane bavit psaní reklamních textů pro velký firmy a budu chtít já nevím... třeba zpívat?

Ne, já fakt nemám ráda nálepky. Ty pozitivní dokážou ublížit podobně jako negativní.
Nevím, jak se proti nim bránit.
Asi to nejde. Svět by bez nich možná postrádal tvar.
A tak pozvolna přestávám bojovat.
Nechávám si je pokorně lepit na čelo a bavím se tím, jak moc se ve mně lidé umí splést.
Tím spíš, když mi je pak s odstupem času sami odlepí s překvapeným "Promiň."


💙

12 komentářů

  1. Tak já ti nevím, co dřív komentovat...jestli fotky nebo slova!<3 Občas rozmejšlím nad věcma a říkám si: "Tyjo, to by mě zajímalo, jestli někdo taky bazíruje nad takovejma věcma a nebo mu připadaj prostě úplně běžný a vůbec se nad nima nepozastavuje." A bum...pak je tu Marťa a její články, který mě uklidněj, že jsem jenom naprosto normální filosoficky založenej člověk :D :D Miluju to. Miluju dělat věci prostě jen tak, protože chci (třeba právě nejíst maso), aniž bych o tom musela informovat celej svět s úmyslem ho změnit a bejt "ta, která se stala vegankou"..zatleskejme jí. Miluju lidi bez nálepek, co jsou od každýho trochu..a..víš co..miluju tebe! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju! Děkuju! Přesně tohle mě trápilo před nějakou dobou, neustále, pořád jsem si říkala: "Ne, tohle nemůžeš dělat, protože to nepatří k tomu, co děláš jinak" a tak dále, trápilo mě, že nepatřím jen do jedný škatulky, že lidi co dělají tohle přece nemůžpu dělat tamto a asi jsem si myslela, že když se jedna paní obléká ven hezky, slušně, je usměvavá, rtěnku na rtech, tak přece doma talhle taky musí vypadat. Prostě hloupost. Teď už to vím, že to hloupost byla, ale přečíst si to od někoho jiného, ještě od tebe, to mi dodalo teprv ten pocit pravdy a uvědomění se. Děkuju:)

    OdpovědětVymazat
  3. Moje prvni nalepka ohledne tebe byla: Wau, ta vazne umi psat! Skvele voli slova a vety davaj smysl. Pak jsem cetla dal tvuj blog... ale tudle nalepku proste sundat nemuzu. Byt nemusim clanky o mode, tvoje jine cist budu dal. A jsem rada, ze na ne upozornujes v pribezich na instagramu. Hold nalepkam a Cervenemu trpasliku zdar.

    OdpovědětVymazat
  4. Chtěla jsem napsat něco hrozně chytrýho, ale jen tleskám Marti! <3

    OdpovědětVymazat
  5. Naproto s tebou souhlasím. Taky tohle škatulkování nemám ráda. Jsou to jen prázdný slova, který kolikrát ani nezvládnou ustát svému významu. Btw ty fotky? Nejvíc mě ba ty černobílý!

    Užívej a usmívej se! :)

    https://cakovamichelle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  6. fotky sú úplná nádhera a nesmierne ti to na nich pristane!!! :).

    KEJMY ♥.

    OdpovědětVymazat
  7. Já s tímhle nálepkováním měla strašný problém do začátků blogování. Měla jsem pocit, že si musím vybrat a být prostě jen jedno, protože jedině tak můžu být dobrá. Že si musím vybrat být buď jen titul travel blogerka, food blogerka nebo třeba jen básník/ malíř a sdílet jen to.... ale já jsem všechno sakra! A taky chci sdílet všechno a nechci mít jen jednu nálepku. Po letech už konečně neřeším, co si kdo pomyslí.

    Jinak znáš knížku Pátá dohoda? Mohla by se ti (v souvislosti se symboly a nálepkami od společnosti) líbit :)

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělý fotky a božsky napsanej článek, souhlasím do poslední (inkoustové) tečky :)

    OdpovědětVymazat
  9. To je tak super článek, že půjdu a udělám to co normálně moc nedělám a sharuju u sebe na facebooku. Tohle by si mělo přečíst hodně lidí!

    OdpovědětVymazat
  10. Chtěla jsem zanechat smysluplnější komentář, ale strašně ti to na těch fotkách sluší, jsi mi strašně sympatická - i myšlenkově :) Strašně ráda čtu tvoje články a jsem ještě radši, že jsem tohle místečko objevila :)

    OdpovědětVymazat
  11. Take musim podekovat, Marto. Uz dlouho se trapim tim, ze vlastne nikam nepatrim, protoze jsem nekdy az moc a nekdy zase vubec nic. Ale ted mi to prijde OK. 😁

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.