JEDNA VÝPOVĚĎ A STOVKY NÁPADŮ


Nemá to v životě srovnaný.
Je mladá a hloupá.
Neví, co chce.

Jaký to je, když dáte výpověď? Asi bych to přirovnala k tomu trapnýmu momentu, když si prdnete v metru. Nikdo o tom moc nemluví, lidi dělaj jakoby nic, ale každej to ví a útěk z toho divnýho puchu dřív, než se oficiálně otevřou dveře vagonu, je stejně tak pravděpodobný, jako že těhotnej lenochod porodí slona. Tedy nemožný.

Zjišťujete, že je dobrý si rozmyslet, s kým si popovídáte o svejch plánech do budoucna. Občas je lepší prostě mlčet. Protože ti samí lidé, co vám před pár týdny nadšeně přikyvovali, jak je to úžasný a super, vám najednou nenápadně naznačujou, že jste prostě jen malá holka, co to nemá v hlavě srovnaný. Sem tam přichází lehká pasivní agresivita, nenápadný morální kárání, narážky a připomínky, a to většinou od lidí, od kterých byste rady asi ani moc nepotřebovali, protože jsou taky ještě na cestě. Všichni jsme. A každej na jiný. Neexistuje žádný měřítko zkušeností a podle věku už se to taky dávno nebere. A na druhou stranu je zase spousta lidí, co vás v tom podporuje. To mi přijde skvělý. Tahle situace mě naučila, že když už nikdo z nás neví, co chce, je dobrý alespoň vědět, co nechceme... a eliminovat to na minimální množství anebo utéct, aby nám z toho nehráblo. Já už třeba nechci sedět v kanclu a zjistila jsem to jen díky tomu, že jsem tam seděla. Za nic bych ten rok nevyměnila, protože to bylo nejlepší zaměstnání na světě a strašně super zkušenost, ale byl čas jít dál a zkusit pracovat sama na sebe. Je fajn dávat na svý pocity a pokud vás něco delší dobu hlodá, tak není na škodu se zkusit podle nich zařídit. I když je to dost riskový a nemáte žádnej plán B. Takže sice jo, mám představu toho, co bych chtěla dělat, ale ne, nedokážu říct, jestli mě to uživí. Žebrat na Václaváku můžu vždycky, kort teď, když si moje kámoška vzala třínohýho pejska z útulku (a teď je ta chvíle, kdy se máte smát mýmu blbýmu vtipu).

Čekala jsem, že to nebude úplně lehký, že to budu prožívat asi jako rozchod se svou první láskou, protože je to první job, na kterým mi fakt záleželo. Na druhou stranu nelituju. Ta výpověď spustila stovky nápadů a já nevím, co zrealizovat dřív. Najednou se otevřela klícka pohodlnosti a všechna moje kreativita vylítla ven. Protože musí. A já už se nemůžu dočkat, až budu celý dny psát, kreslit, schůzkovat s lidmi, dávat jejich snům a vzpomínkám reálnou podobu. Ať už v podobě knížky povídek, textů, copywritingu, tetování, anebo věcí, které plánujeme s Ondrou vyrábět... Až se budu stresovat kvůli fakturám, daním, reklamacím a řešit miliony problémů a byrokratickejch záležitostí. Až budu přemejšlet, kolik toho musím udělat, abych zase mohla přejít z rozpustnýho kafe zpátky na flat white. Až budu cestovat, protože práci si vezmu všude s sebou. Tahle etapa bude úplně nová, zvláštní a vzrušující. Poslední den v září bude zároveň posledním dnem jistoty, a pak už je to jen a jen na mně. To mě trošku děsí... a taky inspiruje. A co je na tom nejlepší - budu to s váma moc ráda sdílet, celou mou cestu, všechny radosti i strasti. Můžeme se motivovat navzájem a upřímně: já to teď budu potřebovat víc než kdy jindy. Krásnou neděli!:)

xx Martina


27 komentářů

  1. S úžasem čtu tvoje řádky - vypadá to, že místo, kde se teď obě dvě ocitáme na svých vlastních cestách, je stejné. Během mžiku si do tebe začínám projikovat sebe samu:) a s chutí čtu, co bude dál. A držím ti u toho palce. Hodně štěstí!
    Aneta L.
    psychoterapeuticky.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím si, že teraz si urobila obrovský krok do neznáma a ukázala si sama sebe,že máš odvahu a tú človek v dnešnom svete potrebuje, pretože spoločnosť nám ukazuje len to ako sa zaradiť do radu medzi ostatných "normálnych a bežných" ľudí. S tvojim darom kreativity a šikovnosti sa podľa mňa nemáš čoho báť! Možno to nebude od začiatku ľahké, ale úspech nepríde zo dňa na deň, ale treba si stále veriť! Držím ti palce! <3

    OdpovědětVymazat
  3. Kočko, vždyť ty dokážeš cokoliv! Možná to nebude jednoduché, možná bude na cestě pár klacků a trnů, ale nakonec z tebe bude vyhlášená tattoo artistka, za níž budou lidé cestovat přes oceán (ať už to bude kamkoliv), cestou budou hltat tvé knihy/články a při tetování budou dychtivě naslouchat příběhům z tvých cest. ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Kde je ta holka, co se barvila na černo, jela na brigošku na Rhodos, kde se bála maximálně o to, jestli se dost usmívá na hosty. :-) Já nestačim zírat, Marti! Z tebe se fakt stal někdo a já se nepřestávam těšit na to, co z tebe vylítne dál. Fakt jsi neuvěřitelně vyrostla! (nečekaně). Ten čas tak letí. :-) Hrozně moc ti fandim a věřim, že když budeš hlavně dělat to, co tě baví, tak všechno okolo už do sebe zapadne. <3

    OdpovědětVymazat
  5. Díky ti za takové články, doufám, že takových bude ještě spoustu. Strašně ráda bych jednou šla podobnou cestou jako ty. Snila jsem o tom vážně snad celý život a pak jsem se vydala na úplně jinou cestu a teď mě srdce táhne úplně jiným směrem, za tím který mě táhnul už od začátku. Jsem o rok mladší než ty, ale ty jsi ve své cestě tak daleko oproti mě, ale je to šíleně inspirativní! Jen tak dál a hodně štěstí na cestě! <3 Budu tu s tebou!

    OdpovědětVymazat
  6. tie fotky sú mega! sledujem ťa už dlho a tvoj posun mnohými udalosťami v živote je neuveriteľný, si veľkou inšpiráciou :)

    OdpovědětVymazat
  7. Musim souhlasit s ostatními, že jsi ušla za ty dva roky? obrovský kus cesty, ti, kdo tě sledujou fakt od začátku, to musí vidět! Snad bylo tvoje rozhodnutí správný, no to se každopádně dozvíš časem, ale kdo nic nezkusí, ten nic nezažije! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jsem moc zvědavá, kam povedou tvoje cesty dál, a zároveň si jsem jistá, že se neztratíš!
    Držím všechny palce a Albusovy tlapičky k tomu! (ta bílá nosí štěstí!:D)
    A fotky na jedničku s hvězdičkou!

    OdpovědětVymazat
  9. jsi skvělá Martinko a neuvěřitelně Ti po tohle velkém kroku držím pěsti! sama mám plnou hlavu nápadů, ale odvaha realizovat je schází.. tak třeba mě po nějaké chvíli také přestane bavit "jen žít" a budu si chtít plnit sny.. a pak si vzpomenu na Tebe a třeba tu odvahu fakt seberu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Právě teď se nacházím na místě v mém životě, kdy ve mě roste pocit, že můj svět, mi začíná být tak nějak malý (možná je to i těma kilama co jsem přibrala za první rok na vysoké;)) . Zatím přemýšlím, jakou změnu bych chtěla v životě udělat. Ale jasný je, že potřebuju změnu.
    Martinko, každý tvůj řádek (ať už tady na blogu, Facebooku nebo instagramu) hltám hned jak spozoruji, že jsi něco napsala. U jiných blogerek, když něco napíšou, tak si řeknu "to si přečtu až budu doma/ až budu mít chvilku,atd...." - samozřejmě je pak dalších milion věcí, které musím udělat a vlastně mi ten článek ani nechybí. U tebe ne, u tebe čtu hned a často se k článkům i vracím. Bavíš mě, inspiruješ a já ti ze srdce přeji, aby ti všechno co děláš, dávalo tolik radosti, jako dáváš ty mě! Držím ti palce ať všechno, co tvoříš ve své hlavě, se stane skutečným!! Možná se to nepovede napoprvé, ale jak říká moje babi "když to posereš, tak už to potom bude jenom lepší"

    OdpovědětVymazat
  11. Dokážeš všetko, čomu budeš veriť a aj keď ten vysnený úspech, cieľ možno neuvidíš hneď, nejaký výsledok sa určite dostaví. A vieš čo? U mňa to fungovalo - málokedy som vedela, čo chcem, ale skoro vždy som vedela, čo nechcem. :D Aj to stačí.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak budu držet palce, ať ti tedy všechny ty tvé plány vyjdou! :)

    OdpovědětVymazat
  13. Tyjo, to je neskutečné, jak se člověk dokáže vyvinout a my to tady můžeme sledovat. Držím Ti palce, ne každý chce vykročit do nejistoty, ale Tobě fandím!

    OdpovědětVymazat
  14. Sedím v La boheme a hltám. Nevím jestli rychleji tvá slova nebo dortík, ale co už. Jsi boží.

    OdpovědětVymazat
  15. Marti, držím Ti palce ve všem, do čeho se vrhneš! Sleduji, jak jsi za rok strašně dospěla (nemyslím to dospěla jako zestárla, jen jsi podle mě našla samu sebe a to je správné)! Přestože jsi mladší, než já, jsi mnohem dál a mě tím nepřestáváš inspirovat! Těším se na každý další článek a každý tvůj další krok :)
    Jdi si za svým snem, i když to nebude třeba snadné. Jak se říká, kdyby to bylo snadné, tak by to dělal každý, no ne?

    Kač
    http://katiebutterfly.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  16. Já tě sleduju úplně od začátku už a nejsem ten člověk, co komentuje články, ale teď musím :). Hrozně ti fandím, protože mě baví sledovat jak rosteš, dospíváš, vyvíjíš se. A to, že někdo říká, že jsi mladá a naivní a kdesi cosi. Ty za to snad můžeš že jsi v tomhle věku? Oni snad nebyli mladí? Na to, kolik Ti je, jsi toho zvládla zažít už dost, řekla bych (alespoň oproti mému okolí) a je snad jasný, že zkušenostma se člověk vyvíjí :). Hrozně Ti fandím :)

    OdpovědětVymazat
  17. Já jsem minulý rok taky výpověď (práci v oboru a dobře placené) a pár dní na to jsem se přestěhovala do Anglie. Každá výpověď co jsem dala mě posunula dál a ta posledním nejdál. Žádné z nich jsem nikdy nelitovala a myslím, že ty taky nebudeš.

    OdpovědětVymazat
  18. Držím ti palce. Fandim ti ve všem, co děláš a co máš v plánu! :)

    OdpovědětVymazat
  19. Moc ti držím palce, aby ti to všechno vyšlo :)

    EVA HEARTS LIFE

    OdpovědětVymazat
  20. Takové velké rozhodnutí chtělo určitě velkou, přímo obrovskou odvahu, ale intuice neklape, takže moc držím palce, ať se ti daří i bez stabilní práce, a jsem zvědavá, do čeho se pustíš.

    OdpovědětVymazat
  21. Jéé přeju moc moc štěstí Marti, a už se těším na realizování všech těch tvých nápadů :) Obdivuju, když si jde někdo za svým tak jako ty, a tak to má být! :) Zkušenosti jsou potřeba, tak hurá čerpat další ! :)
    Coffee with milk and two sugars

    OdpovědětVymazat
  22. Super Martino! Btw jedny z nejkrasnejsich fotek co jsem videla tady u Tebe na blogu, mas u tohohle prispevku. Strasne Ti fandim!

    OdpovědětVymazat
  23. Fandím ti! A jestli opravdu hodláš dělat to, co jsi vypsala - tedy věci ohledně knih a tetování, tak se rovnou hlásím jako zájemce! :)
    Hodně štěstí, trpělivosti, výdrže a hlavně pevné nervy! :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  24. Marti,soucítím a těším se s tebou, já se konečně rohodla a dala výpověď po třech a půl letech. A proč? Nemohla jsem to vydržet, s dvakrát nevydařeným studiem práv se ze mě stala prodavačka ve fast fashion a když jsem přešla na plný úvazek, úplně mi z toho hráblo, z tisíců zákazníků denně, mých kolegů na jiné vlně, hnusných chemikáliemi napuštěných hadrů, u jejichž výroby omdlívají lidi...Všichni se mě ptají, jestli už něco mám a já si prostě dovolila říct ne.... Tolik opovržení.... nechávám si září na uspořádání myšlenek, na nový start. Už nechci jít dělat práci jen pro peníze, které utratím za blbosti, když si potřebuju vykompenzovat frustraci právě z práce.... chci z toho zatraceného bludného kruhu ven! .... Snad to všechno dobře dopadne. U tebe se nebojím, jsi kreativní, zábavná, šílená a podnikavá. To je dobrá kombinace do začátku. Budu držet pěsti !

    OdpovědětVymazat
  25. "Až se budu stresovat kvůli fakturám, daním, reklamacím a řešit miliony problémů a byrokratickejch záležitostí." :D ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna včera jsem si to četla, žejo! A říkám si "ty bláhová" :D telepatie?♥

      Vymazat

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.