SLZY, KREV A MODRÁ KNIHA


Dneska je den, kdy mi začne oficiálně léto, kdy ze mně spadne jedna obrovská nervozita. Asi jsem se moc nudila, takže jsem si k full time práci přidala ještě jeden úkol, mnohem náročnější. Napsat a vydat knížku. To, co jsem díky svý umanutosti prožívala, bylo asi tak desetkrát horší než nervy před státnicema a stokrát intenzivnější než PMS. Všechny emoce, který by se mi jinak rozložily do celýho roku, jsem si vybrala během pár dní. Takže jsem chvilku brečela, chvilku se smála, chvilku zoufala, chvilku nadávala, chvilku se houpala v rohu dopředu a dozadu, chvilku seděla v křečích na záchodě. No a pak jsem se taky ocitla ve dvě ráno v dešti opřená o zeď divadla, kde jsem nechávala volnej průběh svýmu zoufalství, pěkně mi u toho nastydnul močák a ještě jsem tím namíchla svýho chlapa, protože mě musel chudák hledat po celý Praze. Poznámka pro budoucí Martinu: Na knížku ti fakt nestačí jeden víkend.

Byla jsem fakt zničená. Když jsme jeli o víkendu k našim, cesta trvala dvě hodiny místo jedný. Všude byly objížďky, já byla nervní, že nestíhám korektury, a tak jsem si to po sobě četla. Číst si v autě = zlo, a mně se udělalo neskutečně blbě od žaludku. Představte si tu komickou situaci: Na vesnici je baráček s velkou zahrádkou, ta zahrádka je plná lidí, psů a děti. Byla sobota večer, takže asi rodinná oslava, všude zněl hovor lidí, cinkot příborů a dětský smích. Prostě pohodička. No a najednou přijede auto s pražskou espézetkou, zastaví u plotu, ze dveří vystrčí hlavu blbá bloncka a vyhodí obsah svýho žaludku přímo k vratům. Ondra se soucitně díval, hladil mě po vlasech, ale pak jsme se tomu smáli oba. Taky jsem dvakrát šlápla na střep, pokaždý jinou nohou. Bosou nohou. Teklo ze mně krve jak z vola a já měla neskutečnou potřebu se pořád dokola litovat, jaká jsem chudinka.

S mou vírou v sebe sama to šlo taky docela z kopce. Každej další den, co jsem si to po sobě celý četla, to bylo horší a horší. Normálně jsem si ty svoje kapitoly znechutila a začala o nich pochybovat. Poprvý jsem si říkala něco jako tyjo, tohle je fakt dobrý, je to docela i vtipný - to se bude líbit! Při druhým čtení jsem měla v hlavě jako joo, neměl by to bejt úplnej shit, tady bych opravila ještě tohle a tohle, ale tak kdyžtak v příštím vydání. Když jsem tu knížku četla asi tak po pátý, už jsem si vtloukala do hlavy, že je to takovej hezkej průměr. Po šestý mi došlo, že to není ani ten blbej průměr. Když jsem to přojížděla po desátý, tak už mi v hlavě blikalo jen: Martino, to je totální sračka a tebe čeká ostuda jak hrom!!! Béhéééééééé! A do tisku to mělo jít v pondělí v půl devátý. V deset jsme tam našli chybu a taky usoudili, že obálka by mohla bejt trošku jiná a ilustrace větší. Takže doháňky na poslední chvíli.

Tyhle mý myšlenkový pochody jsou ostatně i odpověď na otázku, proč to bylo tak rychlý. Psala jsem měsíc a poslední úpravy jsme namačkali do jednoho prodlouženýho víkendu. Což je dost brutální, rychlý a stresující. Jenže kdybych si dala čas a počkala ještě dva týdny, tři, čtyři... Četla bych si to po sobě pořád dokola, opravovala takový ty prvotní myšlenky a taky je možný, že bych si to komplet celý rozryla a smazala. A taky by už bylo léto, všichni by se mi rozutekli do všech koutů světa a nikdo by nepřišel na křest. Ty souvislosti a setkání, který všemu předcházely, mi ani nedaly jinou možnost. Všechno přímo nasvědčovalo tomu, že nastal ten čas. Bylo to teď nebo nikdy. Sešla se spousta talentovaných lidí a celýmu týmu patří obrovský dík za splnění mýho velkýho dětskýho snu.

No a když jsme u těch dětskejch snů, tak jsem si vždycky říkala, jaký by to asi bylo mít modrý vlasy? Teď to vím. Je to boží, uklidňující a nesmírně zábavný. Dřív bych na to jednoduše neměla koule, protože mi vždycky záleželo na tom, jak se na mě lidé dívají. Raději jsem na ulicích moc nebudila rozruch. Jenže teď vím, že rozumnej člověk tohle odsuzovat nebude a i kdyby se mu mý #bluehair sebevíc nelíbilo, bude respektovat moje rozhodnutí a brát to jako součást mě. O to víc si to teď užívám, protože se mi dost snadno vyselektuje sorta lidí, která na mě čučí jen povrchově. Stejně tak jako to bylo i s tetováním, a to mě baví. Minimalismus v lidech, jak se dočtete v knize.

A abych nezapomněla, pamatujete si na ZOOT Contest? Uběhlo mnoho měsíců ode dne, kdy jsem se do ní zapojila a vyhrála první kolo. Psal se rok 2014. Neskutečný, jak ten čas běží a lidé, příběhy i věci se mění. Takže teď, po těch dvou letech, je finální kolo se všemi vítězkami. Chvilku jsem váhala, jestli jo anebo ne (přecijenom, v knížce jsem zrovna v tu dobu psala o tom, jak už nechci nový boty každej měsíc a bum - nový boty), ale taky jsem si řekla, že dokončím to, co jsem začala. Protože proč ne? Mrkněte k Iri na blog Můj dům, můj squat, jak jsme se s úkolem všechny popraly. Můžete vyhrát lupeny na Rock for People a adidasky podle vlastního výběru - já potlačila všechny aktuální trendy a vybrala si počmáraný Stany. Jo a jestli vás můžu poprosit, nehlasujte pro mě. Já si ty věci stejnak koupím a šaty jsem si vzala za účelem křestu, navíc tohle je první soutěž, kde mi fakt nejde o výhru.:)) Kdyžtak ten "můj" hlas dejte (stejně jako já) úžasný, inspirativní a energický holčině, která si to po všem tom zařizování a pomáhání s knihou zaslouží - Annie. TADY!

P.S. Přijdete na křest? Dneska od sedmi v kavárně Prostá Přítomnost. Nestyďte se, vezměte kámoše i kámošky a přijďte, i když se neznáme. Poznáme se! A když ne hned, tak po jednom ginu s tonicem to půjde:)


DNES NOSÍM:
Tenisky Adidas
Brýle Komono
Psaníčko Matt & Nat
Náušnice - Lucie Marková

Děkuji kavárně Prostá Přítomnost, děkuju Zuzance ze Zootu, děkuju VÁM a děkuju všem, o kom se dočtete na prvních i posledních stranách v knížce.
Děkuju.

18 komentářů

  1. Kde pak bude kniha k zakoupeni? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty modrý vlasy k tobě neskutečně seděj, je to daleko lepší než ta růžová nebo i blond. Určitě u nich vydrž! A.

    OdpovědětVymazat
  3. Já se v modrých zase moc necítila. Moje oblíbená byla růžová, ale už se k ní bohužel nemůžu vrátit. Na křest bych moc ráda přišla, ale jsem v práci, tak snad si to všichni užijete. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Kolem této kavárničky jezdím každý den do práce, takže jsem ráda, že 100% vím, kde tě dneska najdu.... je to první křest knihy, na který hodlám jít :D Takže se už těším!:) Doufám, že si tam knihu budu moc přečíst, abych hned ráno po cestě do práce měla co číst!:) Modré vlasy jsou boží, ale ty růžové se mi líbily asi ještě o trošičku více :) Už se těším, až tě konečně uvidím na živo :D:D Přeci jen tě sleduji snad od začátku blogování... :D Jo a to, že mi dlužíš čokošku dneska teda řešit nebudeme :D:D:D

    OdpovědětVymazat
  5. Ty modré vlasy na tobě vypadají vážně dobře. Užij si křest knihy! Škoda, že nebydlím v Praze, abych se mohla stavit. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Si krásna a tie vlasy sú úžasné !
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  7. No ja teda koukám! :) Křest knížky no bomba! :) Modré vlasy ti seknou snad jeste víc nez ta ruzová :)))
    Miska blog

    OdpovědětVymazat
  8. Mně se strašne líbí, jak tvé modré vlasy skvěle doplňují ten outfit.:)

    http://styleswear.cz
    P.S.: Jeden komentář už jsem psala, ale nejsem si jistá, jestli se uložil, kdyžtak jeden smaž. Díky :)

    OdpovědětVymazat
  9. Nemít to tak daleko, už s tebou popíjím ten gin s tonikem. Hodně štěstí s knihou, Martinko! ♥

    OdpovědětVymazat
  10. Marti sluší ti to, a přeju hodně štěstí s knihou.)

    OdpovědětVymazat
  11. Škoda, že jsem nemohla dorazit. Doufám, že bude kniha brzo k zakoupení :)

    OdpovědětVymazat
  12. ehm... kdyže bude ten druhý díl?:D Já jen, že už mám přečteno... a ted už jdu konečně fakt pracovat :D:D:D

    OdpovědětVymazat
  13. Ty modré vlasy jsou úžasné, taky se mi líbí ze všech variant nejvíc. Škoda, že nejsem z Prahy... Přeju hodně štěstí s knihou a povedený křest :)

    OdpovědětVymazat
  14. Vitaj v modrom svete 👍 Ja mám modré vlasy už nejaký ten piatok a keď ma mama videla tak som myslela že mi vlepí. Na také tmavé vlasy by som odvahu nemala pretože sa mi skôr páčia svetlé farby ale tebe sa hodia. Veľmi sa mi páčia tvoje články aj to kam si za tie roky dospela 👍👍 blahoželám ku knihe a dúfam že sa bude dobre predávať❤

    OdpovědětVymazat
  15. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  16. Máš úžasného přítele! :D
    Jinak musím říct, že já nemám barevnou celou hlavu, ale barvu proužku měním neustále. Musím říct, že díky barvě vlasů a od podzimu i díky tetování, rozeznám lidi, co za něco stojí a lidi, co mají tak nudný život, že musí řešit můj :)
    Jinak u mě byl první rok tím, že když mi bylo 13 tak mi táta řekl, že jestli si chci barvit hlavu, tak aspoň nějakou pořádnou barvu a ne klasickou červenou. A bum na Vánoce byla modrá barva pod stromečkem :D

    Gabux

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM: @INKOUSTOVATECKA

© Inkoustová tečka. Design: Fearne.